5x2

Zajímavý experiment. Každá z těch pěti epizod začala vcelku standartní situací, ale po chvíli se ubrala nějakým nečekaným směrem. Vyprávění od konce kupodivu nepůsobilo příliš rušivě a film mi utekl jako voda. Obsazení není tak hvězdné jako v předchozích Ozonových filmech, ale je stejně kvalitní (obzvlášť Valeria Bruni-Tedeschi). Pokud by mi autor umožnil pochopit motivace k jednání svých postav, bylo by to za pět. (05.03.2005)

Není to vůbec špatné. Pět zásadních momentů vztahu (ex)manželské dvojice, se kterými jsme ale seznamováni v opačném sledu. Začínáme momentem oficiálního rozvodu s dramatickou dohrou v hotelovém pokoji, pokračujeme domácím večírkem plným řečí o nevěře, přes komplikovaný porod synka, svatbu a svatební noc a celý film končí náznakem počínajícího vztahu kdesi v italském prázdninovém letovisku. Nejzajímavější na celém filmu je proces sledování. Divák si vytváří nejrůznější konstrukce o minulosti hrdinů, které je nucen po každé epizodě proměňovat. Ústřední dvojice je napsána i ztvárněna věrohodně, ovšem její věrohodnost a do jisté míry všednost je hlavním plusem a zároveň mínusem filmu. Na konci ve vás zůstane trochu prázdný pocit a můžete se cítit mírně podvedeni. Nekoná se žádné překvapivé odhalení. Zjištění, že jste vlastně celou dobu sledovali obyčejný pár s obyčejnými problémy, a že navíc nejste o nic moudřejší než na začátku (ve smyslu ospovědi na otázku "kde ti dva vlastně udělali chybu"), může být poněkud frustrující. Film stojí za vidění, ale pokud byste si chtěli vybrat jen jediný z Ozonových "realistických" filmů, mohli byste sáhnout po pár zajímavějších. (např. Pod pískem nebo Čas, který zbývá) (28.02.2009)

5x2, do tohoto součinu je citlivě vkódováno pět krátkých retrospektivních zastavení v životě jedné dvojice, pět pečlivě propracovaných dějových epizod odkrývajích proti toku času vztah Marion a Gillese, sledujeme pět jako by filmových nápověd, promyšlených indícií, se kterými by asi měl vnímavý divák vystačit a i přes takovou vypravěčskou úspornost pochopit nevyhnutelnost právě takového konce, tedy filmového začátku, můžeme si domýšlet jaké ty jejich společně prožité roky asi byly, opravdu nádhera, i když hodně trpká, přesto zřejmá nádhera, poučná, hodná hlubšího zamyšlení, právě s ubíhajícím dějem jsem si stále ostřeji uvědomoval tu nevyhnutelnost konce jejich vztahu, tu nezvratitelnost, vycházející již z počáteční povahové nesourodosti obou, ten přehlížený nesoulad, ti dva nikdy neměli být spolu, měli se bez zájmu minout, ale osud jim připravil jiný životní scénář. (07.07.2012)

Pozrel som si netradične a neplánovane tento film, pretože ma zaujala prvá dramatická scéna, ktorá sľubovala omnoho viac, než som nakoniec dostal. Film je úplne zbytočne a samoúčelne radený od konca k začiatku a rovnako tak klesá aj úroveň jednotlivých epizód. Napriek tomu nechápem rozčarovanie niektorých komentátorov, pretože film považujem za pozerateľný, a aj keď málokoho nadchne, nebude ani veľa tých, ktorých urážal alebo nudil. (17.01.2013)

Uvažuju hodně mezi 3* a 4*, nakonec teda 3, hlavně za trošku slabší herecké výkony a za nevýrazné emocionální pojetí v pasážích, kde by to mělo grády. Nicméně hodně zajímavý film, zpětné pojetí času tomu dalo záhadnost a k vysvětlení některých věcí dochází později a o to překvapivěji. Čí teda bylo to dítě? (01.03.2009)